JSME RODINNÉ DIVADLO žijící na statku v Drahotěšicích, s poštou a policejní stanicí v Hluboké nad Vltavou. A i když často hraji a jsem na jevišti sám, tak bych bez své ženy, dětí a teď i zetě, vnoučat, snachy a babiček, jedna s námi bydlí a občas i hraje, i bez táty a tchána ( oba jsou už mrtví), ale i našich přátel a známých, hrát prostě nemohl.
Nejsem vyučený herec ani loutkoherec, ani scénograf či muzikant a už vůbec ne umělec- to slovo mě dost uráží.
Prý jsem " zjev z Jižních Čech". To se mi líbí, i když jsem Moravák.
Asi jsem vypravěč, který často lže. Ale lžu kvůli Vám, protože kdybych mluvil pravdu, tak mi nevěříte.
Ale popravdě, a to vážně nelžu, bych si nejvíc přál být " komediant Boží". Komediant Boha, který nemá tvář ani jméno a o kterém dohromady nic nevím, jen to , že nás !!!!!! VŠECHNY!!!!!!! neskutečně miluje.
Víťa Marčík st.
A jak to vidím já? Jsme především rodina. Velká, komediantská. Víťa, manžel a táta, po pár letech poctivé práce v Tesle Rožnov společně se mnou a našimi dvěma dětmi opustil svůj domov na Moravě, aby se mohl plně věnovat divadlu. Tak naše rodina v roce 1991 přesídlila do jižních Čech. A po 22 letech se dá říct, že už tady zakořenila, rozrostla se o další potomky, takže k březnu 2014 už čítá 14osob (2 babičky, rodiče, 3 dcery, 3 synové, zeť, snacha, 2 vnučky). A všichni, více či méně, rádi či neradi, přímo či nepřímo žijí divadlem.
To (divadlo) většinu z nás živí, ovlivňuje náš čas, naše společné chvíle. A také každý z nás nějakým způsobem ovlivňuje to, jakým směrem ta či ona pohádka nebo hra "půjde", jak a v co se vyvine. Tím, co žijeme - jak a co právě prožíváme, o čem přemýšlíme, o čem spolu diskutujeme, s čím si hrajeme a zahráváme...Jsme rodina, která žije divadlem, a divadlo, které žije rodinou.
Eva Marčíková st.